Pes, nejlepší přítel člověka?

 Pes, nejlepší přítel člověka? Ano, to je pro mne často velmi trefné označení.

Již 8 let mám yorkširského teriéra jménem Luis. A jak často říkám: „Je to moje velikánská radost“. Člověk by řekl, že jde o klasického gaučáká, ale opak je pravdou. Již jeho rasa „teriér“ ho totiž předurčuje k tomu být pořádný neposeda. 

Luisíka jsme si přinesli domů z pěkně velké rodinky, měl ještě 2 brášky a 2 sestřičky, a byl to právě on, který své sourozence už od mala nabádal k neplechám. To mu zůstalo do teď. Stále dokola vymýšlí nějaké lumpárny a kromě toho, že mě rozesměje několikrát denně, je to také neuvěřitelný mazel. 

Přesně ví, kdy jsem smutná a mám nějaké trápení. Pak jen přijde, podívá se na mě tím svým pohledem a ty jeho malé perličky jakoby říkaly, abych už smutná nebyla. Nebo se přitulí a čeká, kdy mi bude líp. Byl to on, kdo byl se mnou za všech okolností a ve všech životních situacích, které mě potkaly. Ať už byly veselé nebo smutné, ať už jsem byla nemocná nebo jsem prostě měla jen špatný den. 

Pes nevyčítá, jen miluje. Kterépak jiné zvíře toto umí a víceméně nic na oplátku nechce? Říká se, že kočky mají osobnost, ale to má pes taky. Každý je jiný a není to jen o tom, jak si jej páníček vychová. Vždycky to „něco“ v něm zůstane. To NĚCO, co z něj dělá nejlepšího přítele člověka.